STANOVISKO MEDELU PRO ZASEDÁNÍ CCJE
(KONZULTATIVNÍ VÝBOR EVROPSKÝCH SOUDCŮ)
OHLEDNĚ NEVYJŠŠÍCH RAD SOUDNICTVÍ
Alvor (Portugalsko), 2.února 2007
1. Předmluva. - Nezávislost, nestrannost a profesionalita soudce, který uznává sílu práva (zákonů) a efektivitu soudní moci, jsou nezbytné podmínky pro existenci právního státu v moderní demokratické společnosti.
MEDEL plně podporuje iniciativu CCJE uspořádat konferenci evropských soudů na téma nejvyšších rad soudnictví.
Analytický dotazník, které byl rozeslán pro přípravu této konference a následující zprávy a stanoviska k této záležitosti, která velmi očekáváme, nám dávají příležitost šířit informace a začít debatu o vytvoření budoucího evropského modelu nejvyšší rady soudnictví.
Debata o takovém evropském modelu zjevně neznamená, že bychom měli mít na mysli vytvoření jednotného modelu; koexistence různých modelů je skutečností a vyplývá přirozeně z národních tradicí, z dělby moci v jednotlivých státech a z toho, jak jsou formlulovány Ústavy jednotlivých států.
Navíc jsme si vědomi z našich zkušeností a z odpovědí na dotazník, že několik zemí nemá ve svém systému zřízenou nejvyšší radu soudnictví.
Jako východisko k debatě chceme zdůraznit, že hodnoty, které sdílíme jsou: právní stát, dělba moci, nezávislost soudnictví. Zvláště za účelem ochrany nezávislosti soudnictví byly ve většině evropských zemí vytvořeny, a to většinou na ústavní úrovni, nezávislé orgány nezávislé správy soudnictví.
2. Analýza odpovědí na dotazník. - Při analýze národních odpovědí na dotazníky jsme zaznamenali následující:
Část I: Oddělení soudní moci od moci zákonodárné a výkonné je garantováno v celé Evropě; to vytváří minimální požadavek pro samotný vstup za člena Rady Evropy. Vliv výkonné moci nicméně se může projevovat nepřímo, prostřednictvím mechanismu jmenování soudců a státních zástupců nebo prostřednictvím jmenování předsedů soudů a vedoucích úřadů státního zastupitelství. .
Část II: Některé nejvyšší rady soudnictví jsou vytvořeny jaké nezávislé orgány pro správu soudnictví (governing the judiciary) zatímco jiné jsou více zaměřeny na správu administrativy soudů (court services).
Část III: Nejvyšší rady soudnictví jsou běžně složeny ze soudců (státních zástupců) zvolených jejich kolegy a zástupci advokacie a akademické obce s různým vyvážením počtu jednotlivých členů. Úloha ministerstva spravedlnosti je různá - ministr zastává funkci předsedy rady nebo je ze zákona členem rady až po systém, který vylučuje jeho členství v radě soudnictví, a předsedou nejvyšší rady soudnictví je pak externí orgán, například hlava státu.
Část IV: Finanční prostředky spravuje v některých zemích nejvyšší rada soudnictví autonomně, jinde jsou závislé na ministerstvu spravedlnosti.
Část V: Úkoly nejvyšších rad soudnictví obvykle spočívají ve jmenování soudců a státních zástupců, v rozhodování o jejich další kariéře a o jejich překládání, služebnímu postupu, vzdělávání, hodnocení jejich práce, kárnému řízení, v rozhodování o rozpočtu a správě soudů a o kontrolní činnosti (inspections). Tyto úkoly mohou nejvyšší rady soudnictví plnit společně s dalšími orgány anebo mohou být svěřeny výslovně těmto dalším orgánům: ministerstvu spravedlnosti, justiční akademii, nejvyššímu soudu.
Část VI: Takové rozdělení úkolů mezi tyto orgány vytváří jejich úzkou spolupráci v zájmu výkonu soudní soustavy a v zájmu její ochrany před vzájemným zasahováním (to undue interferences).
Část VII: nejvyšší rady soudnictví jsou většinou činné v procesu reformy soudnictví v jednotlivých státech.
Část VIII: Ve státech, v nichž nejvyšší rada soudnictví není zřízena, je její zřízení předmětem diskusí a často je její zřízení podporováno soudcovskými sdruženími.
3. Prvky pro společný přístup k definici nejvyšších rad soudnictví. - STANOVISKO MEDELU a návrhy k tomuto tématu byly vyjádřeny v dokumentu schválenému 1. ledna 1993 v Palermu, "Zásady evropského statutu soudnictví" ("Elements d'un Statut Européen de la Magistrature").
[citace - výňatek]
III. NEJVYŠŠÍ RADA SOUDNICTVÍ
3.1. Nejvyšší rada soudnictví je pověřena správou soudnictví a kárným řízením. Zajišťuje pluralitu názorů v soudnictví. Je garantem nezávislosti soudců a státních zástupců.
Provádí výběr soudců, rozhoduje o jejich služebním přidělení a organizuje jejich profesní vzdělávání.
Nevyšší rada soudnictví ať už z vlastní iniciativy nebo na žádost parlamentu nebo vlády podává těmto orgánům stanoviska a doporučení vztahující se k justiční politice (la politique judiciare).
3.2. Nejvyšší rada soudnictví je tvořena nejméně z poloviny ze soudců (a státních zástupců) volených jejich kolegy na základě principu poměrného zastoupení. Dále je tvořena osobnostmi volenými parlamentem. Její členové jsou jmenovnáni na dobu určitou.
3.3. Parlament rozhoduje o rozpočtu justice na návrh nejvyšší rady soudnictví a vlády. Nejvyšší rada soudnictví diponuje vlastním rozpočtem určeným k plnění jejího poslání.
3.4. Plenární zasedání nejvyšší rady soudnictví jsou veřejná, nerozhodla-li rada o neveřejném zasedání předvídaném ustanovením článku 8.2. alinaa 2.
Protokoly z jednání, rozhodnutí, zprávy, stanoviska a doporučení rady, jakož i její rozpočet a výroční finanční zprávy, jsou přiměřeným způsobem publikovány. Rozhodnutí týkající se výběru soudců, jejich přidělení a kárného řízení podléhají zákonné kontrole Nejvyšším soudem.
Každý rok podává nejvyšší rada soudnictví parlamentu zprávu o své činnosti a o stavu soudnictví.
V souladu s těmito návrhy chceme zdůraznit ta témata, která - podle našeho názoru - jsou základní pro garantování demokratické a nezávislé justice.
Nejvyšší rada soudnictví plní klíčovou úlohu v ochraně nezávislosti soudnictví a v podpoře profesionality soudců v rámci právního státu a v rámci vzájemného respektování principu dělby moci.
Z tohoto hlediska prokázaly nevyšší rady soudnictví, že jsou efektivním mechanismem a velmi doporučujeme, aby byly vytvořeny ve státech, kde dosud neexistují.
Také zjišťujeme, že v zájmu plného zajištění nezávislosti justice, musí být zajištěn vysoký stupeň nezávislosti státních zástupců (prokurátorů), a to pokud možno toutéž nejvyšší radou soudnictví, která vykonává tyto funkce ve vztahu k soudcům, anebo vytvořením obdobného avšak samostatného samosprávného orgánu.
Minimální úlohy takového samosprávného orgánu se mají vztahovat k otázkám kariéry soudců a státních zástupců, jejich překládání a ke kárnému řízení. Takové orgány mají věnovat vlastní pozornost dobrému fungování soudní správy a soudní administrativy (justice service) jako celku.
Dále nejvyšší rada soudnictví má být odpovědna za počáteční a celoživotní vzdělávání soudců a státních zástupců, aby jim byly poskytnuty efektivní prostředky k výkonu jejich funkce ve shodě s požadavkem na jejich nezávislost.
Tyto úlohy představují nezbytné minimum pro ochranu nezávislosti soudnictví nejvyšší radou soudnictví. Chceme také zdůraznit, že nejvyšší rada soudnictví, s ohledem na způsob svého vytvoření a svého fungování, má jednat jako garant plurality názorů uvnitř justice. Jako taková má být pověřena konzultativními funkcemi v otázkách justiční politiky (judicial policy).
Konečně zdůrazňujem potřebu zajistit, aby členové nejvyšší rady soudnictví byli voleni svými kolegy a aby jmenování jejích členů z řad mimo justici respektovalo pluralitní zastoupení ve společnosti.
(přeloženo z anglického originálu - předklad Unie státních zástupců ČR)