Etická komise Unie státních zástupců se zabývala otázkou souladu členství státního zástupce ve správní radě obecně prospěšné společnosti Transparency International – ČR, o.p.s. s pravidly profesní etiky státních zástupců a zejména dikcí § 24 zákona o státním zastupitelství. Jelikož názor členů Etické komise nebyl jednotný, nemohla proto komise přijmout v souladu s čl. IV odst. 5 Statutu a jednacího řádu Etické komise své stanovisko k této otázce.
Etická komise však v kontextu s mnoha vyjádřeními a stanovisky vypracovanými jak ze strany Městského státního zastupitelství v Praze, Ministerstva spravedlnosti či Nejvyššího státního zastupitelství k této problematice reflektuje potřebu se věcí zabývat podrobněji a vyjádřit se k ní, neboť se jedná o základní statusové záležitosti spojené s výkonem funkce státního zástupce a jeho účasti v občanském životě.
Velmi úzkou problematiku účasti státního zástupce ve správní radě obecně prospěšných společností proto etická komise zkoumala šířeji z pohledu účasti v orgánech právnických osob soukromého práva. Nelze totiž odhlédnout od skutečnosti, že státní zástupci nežijí v jakémsi skelníku odděleni od života společnosti, ale svými aktivitami se podílejí na nejrůznějších oblastech společenského života, ať již při správě vlastního majetku či při výkonu svých hospodářských, náboženských, politických a sociálních práv. Při výkonu těchto práv jsou pak státní zástupci limitováni jak právními předpisy především v podobě § 24 zákona o státním zastupitelství, tak pravidly profesní etiky (Kodexem profesionální etiky státního zástupce vydaným Nejvyšším státním zastupitelstvím či Mravním kodexem USZ). Uvedená pravidla však nelze vykládat extenzivně na úkor zmíněných práv státních zástupců.
Státní zástupci se za účelem výkonu svých shora rozvedených práv sdružují, a to v nejrůznějších odvětvích lidské činnosti. Jsou členy různých spolků, sdružení, tělovýchovných jednot, sportovních a jiných klubů, církví a náboženských společností, společenství vlastníků bytových jednotek, členy bytových družstev a mnoha jiných korporací soukromého práva. Všem zmíněným subjektům je společné, že se jedná o právnické osoby soukromého práva sdružující jejich členy na základě svobodného a dobrovolného rozhodnutí, ať již jsou založeny na základě zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, zákona č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech, zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech, zákona č. 513/1991, obchodní zákoník, zákona č. 72/1994, o vlastnictví bytů, zákona č. 116/1985 Sb., o podmínkách činnosti organizací s mezinárodním prvkem či mnoha dalších právních předpisů. Vzhledem k obecné vzdělanosti státních zástupců získané minimálně vysokoškolským studiem, vystupují právě státní zástupci velmi často v orgánech těchto korporací. Jednou jako členové orgánů bytového družstva, jednou jako předsedové klubu myslivosti, jindy zase jako členové výkonné rady oblastního spolku Českého červeného kříže nebo jako členové výboru společenství bytových jednotek. V naprosté většině zmíněných korporací jsou pak jakožto jejich členové vázáni nejen příslušnými právními předpisy, ale také různými vnitřními předpisy těchto společností, např. stanovami bytového družstva apod., ze kterých v mnoha případech vyplývá také povinnost mlčenlivosti ve vztahu k těmto subjektům. Takto přijatá povinnost mlčenlivosti pak má toliko charakter soukromoprávní povinnosti k této společnosti, která žádným způsobem nebrání státnímu zástupci reagovat z úřední povinnosti z titulu své funkce na skutečnosti, které se dozví v souvislosti s jeho členstvím v orgánu těchto subjektů.
Etická komise se proto nemůže ztotožnit s paušalizujícím závěrem analytického
a legislativního odboru Nejvyššího státního zastupitelství uvedeném v jeho stanovisku ze dne 13.6.2011 v tom ohledu, že státní zástupce, který se nechá jmenovat do funkce v orgánu právnické osoby, s níž je spojena povinnost mlčenlivosti ve prospěch cizího subjektu, porušuje základní povinnosti státního zástupce a ohrožuje důvěryhodnost státního zastupitelství i funkci státního zástupce. Stejně tak považuje Etická komise za nesprávný závěr analytického a legislativního odboru vyplývající ze zmíněného stanoviska, že státní zástupce jako člen vrcholného orgánu právnické osoby musí vždy porušovat své základní povinnosti státního zástupce, neboť spolurozhoduje o všech vrcholných otázkách života této právnické osoby, přičemž při výkonu těchto práv je vázán jinými právními předpisy, než jaké upravují postavení a činnost státního zástupce a podléhá při nich kontrole jiného orgánu a současně odpovídá za majetkovou škodu. Flagrantním příkladem poukazujícím na tento nesprávný právní závěr analytického a legislativního odboru NSZ je členství státních zástupců v bytovém družstvu ve smyslu § 221 odst. 2 a násl. obchodního zákoníku, kdy se každý člen družstva stává ex-lege členem členské schůze, která je vrcholným orgánem bytového družstva a spolurozhoduje tak o nejzásadnějších otázkách bytového družstva, přičemž je podroben kontrole ze strany dalších orgánů družstva a vázán nejen ustanoveními obchodního zákoníku, ale také stanovami družstva. Pokud bychom bezvýhradně akceptovali argumentaci analytického a legislatvivního odboru, pak by žádný státní zástupce nemohl být členem bytového družstva či společenství vlastníků bytových jednotek a podílet se na správě svého majetku, popř. být členem orgánů jiných shora zmíněných právnických osob soukromého práva.
Etická komise plně respektuje a nade vše ctí povinnosti, které státním zástupcům ukládá § 24 zákona o státním zastupitelství, zejména pak povinnost vyslovenou tímto ustanovením v odstavci druhém spočívající v tom, aby se při výkonu své funkce, ale také ve svém osobním životě a při výkonu svých politických práv vystříhali všeho, co by mohlo jednak vzbuzovat důvodné pochybnosti o dodržování pravidel profesní etiky, jednak ohrozit důvěru veřejnosti v nestranný a odborný výkon působnosti státního zastupitelství nebo státního zástupce. V kontextu se shora kritizovanými závěry analytického a legislativního odboru však poukazuje na skutečnost, že nelze paušalizovat závěry o nemožnosti účasti státních zástupců v orgánech různých právnických osob a naopak je nutné přistupovat ke každému takovému případu vždy zcela individuálně ve smyslu právní úpravy postavení státních zástupců, která v žádném případě nezamýšlí vyloučit státní zástupce z veřejného a občanského života.
Závěrem však Etická komise apeluje na všechny kolegyně a kolegy, aby vždy odpovědně a důkladně zvažovali svou účast v orgánech právnických osob, a to nejen z pohledu příslušných právních předpisů upravujících jejich postavení, nýbrž také v souladu s pravidly profesní etiky spojenými s jejich funkcí, neboť nestrannost, spravedlnost a s nimi související důvěryhodnost a prestiž státního zastupitelství jsou příliš cennými kategoriemi, které celá soustava státního zastupitelství musí v očích veřejnosti upevňovat a nikoliv ztrácet.
V Hradci Králové dne 7.11.2011 Mgr. Petr N e č a s
předseda Etické komise USZ
