Přihlásit

Otevřený dopis ministryni spravedlnosti: „Novela zákona o státním zastupitelství představuje největší oslabení nezávislosti veřejné žaloby od roku 1993“

V Praze dne 9. října 2019

Vážená paní ministryně,

v nedávných dnech jsem v médiích zaznamenal několik Vašich výroků, které považuji za znepokojující, neboť paušálně napadají a snižují práci celé soustavy státního zastupitelství, aniž by byly podloženy fakty. Vzhledem k veřejnosti Vašich prohlášení na tato reaguji formou otevřeného dopisu.

V rozhovoru pro MF DNES z 8. října jste uvedla, že „státní zástupci by chtěli velké peníze, chtěli by srovnání se soudci, chtěli by být jakýmsi čtvrtým ústavním pilířem. Ale podívejme se na celou řadu kauz, které skončily fiaskem. Je třeba se zamyslet, kam vůbec státní zastupitelství směřuje a kde je ukotveno“. V témže rozhovoru dále tvrdíte, že státní zástupci chtějí jen moc a tolik nevnímají své povinnosti. Žádáte veřejné žalobce, aby zpozorněli a začali být ve své práci důslednější. Částku, kterou stát lidem letos vyplatil jako náhradu škody v souvislosti s trestním řízením, považujete za alarmující. Uvádíte, že nechcete, aby byli státní zástupci v Ústavě vyjmuti z moci výkonné. Dne 4. října jste v tiskové zprávě oznámila, že jste podala kárné žaloby na dva státní zástupce, odpovědné za trestní stíhání komunálních politiků v Postoloprtech. Případ jste označila za důkaz zásadního a dlouhodobého selhání, které nebyla soustava státního zastupitelství schopna sama vyřešit.

Předně konstatuji, že mi není známo nic o tom, že by jakýkoli státní zástupce v posledních několika letech projevoval nespokojenost se svým platem a nárokoval jeho zvýšení na úroveň soudců. Dovolím si vyjádřit názor, že současné platové ohodnocení odpovídá vysokým odborným i osobním nárokům, kladeným na naši práci.

Především se však musím důrazně ohradit proti Vašim slovům o neúspěchu řady kauz a neschopnosti nést odpovědnost za ně, která vyvolávají dojem, že soustava státního zastupitelství jako celek nefunguje řádně a trpí systémovými vadami.

Veřejně přístupná Zpráva o činnosti státního zastupitelství za rok 2018 konstatuje, že ze všech osob, které státní zástupci obžalovali, bylo soudem pravomocně zproštěno obžaloby pouze 5,2 %, přičemž u tohoto důležitého ukazatele dochází od roku 2012 k trvalému poklesu. Uvážíme-li, že zákon ukládá státnímu zástupci podat obžalobu i v případech, kdy důkazní situace není zcela jasná, docházíme k závěru, že státní zastupitelství jako celek pracuje kvalitně a je vysoce úspěšné. Trestní řízení je relativně rychlé, zejména ve srovnání s občanskoprávními soudy. Přípravné řízení, nad jehož úspěšným průběhem vykonává státní zástupce dozor, je v 92 % případů skončeno do šesti měsíců. Dlouhodobě stoupá objem zajištěných výnosů z trestné činnosti, jen loni se podařilo zajistit majetek v hodnotě 7,9 miliardy korun a v posledních letech došlo též k nárůstu uložených peněžitých trestů, neboť poměr počtu uložených peněžitých trestů k počtu odsouzených osob v roce 2018 dosáhl celkových 18,12 % (přičemž v roce 2015 to bylo jen 4,65 %). V porovnání s dřívějšími obdobími došlo k výraznému kvantitativnímu a především kvalitativnímu pokroku v právně i skutkově nejnáročnějších věcech závažné finanční, hospodářské a sofistikované korupční kriminality, a třebaže celkový objem kriminality klesá, u těchto složitých kauz je trend právě opačný. Výsledky není možno dohlédnout hned, samotné soudní řízení v těchto případech obvykle trvá několik let. Současně je zjevné, že soustava státního zastupitelství řádně reaguje na zjištěná pochybení ve svých vlastních řadách, což dokládají také podané kárné žaloby na konkrétní státní zástupce. Nelze odhlédnout ani od toho, že i ve své netrestní působnosti vstupuje státní zastupitelství výrazně a v řadě případů úspěšně k ochraně veřejného zájmu, např. formou správních žalob v případech tzv. solárních elektráren.

Výše uvedená fakta mě vedou k závěru, že kondice státního zastupitelství se stále zlepšuje, dokonce je možno říci, že v současnosti se podle prokazatelných výsledků činnosti nachází ve vůbec nejúspěšnější éře své dosavadní existence. Tvrdím to i s vědomím možných individuálních excesů konkrétních státních zástupců, které jsou statisticky výjimečným jevem, a nelze se jim vyhnout v žádném systému, kde pracují lidé.

O to více mě zaráží Vaše fakty nepodložené hodnocení práce veřejných žalobců, které v poslední době na veřejnosti paušálně líčíte jako v zásadě nekompetentní a nezvládající svoji práci. Jistě se shodneme, že jsou to právě aktéři justice, mezi nimiž coby ministryně spravedlnosti zaujímáte jednu z hlavních rolí, jejichž výroky musejí v nejpřísnější míře respektovat fakta a naopak se vystříhat neférových útoků. K těm se bohužel řadí i Vaše výše uvedené hodnocení tzv. kauzy Postoloprty. O tom, zda se státní zástupci v tomto případě vůbec dopustili nějakého kárného provinění, teprve rozhodne soud. V každém případě však není přijatelné, pokud na základě jediné trestní věci u jednoho okresního státního zastupitelství činíte závěry o selhání celé soustavy státního zastupitelství. Dodávám, že mě překvapila Vaše slova v rozhovoru zmíněném v úvodu, že nechcete, aby státní zastupitelství získalo v Ústavě svou vlastní hlavu, a bylo tudíž vyňato z moci výkonné. Na jednání, které jste před třemi měsíci měla s vedením Unie státních zástupců, jste tvrdila pravý opak. Je přinejmenším velmi problematické, pokud hodnotíte „úspěšnost“ veřejné žaloby na základě výše vyplaceného odškodnění za chybný úřední postup. Samotná souhrnná suma (nadto blíže nerozdělená na jednotlivé složky justice), vyplacená za kalendářní rok, nijak nezohledňuje komplikovanost konkrétních kauz ani to, že odškodnění může být vyplaceno až s mnohaletým časovým odstupem od podání obžaloby, a pouze tato suma bez její hlubší analýzy proto neposkytuje spolehlivý obrázek o aktuální práci státních zástupců.

Musím odmítnout i Vaši argumentaci ohledně Vámi připravené novely zákona o státním zastupitelství, především pak pokud jde o složení komisí, které mají vybírat vedoucí státní zástupce. Jedno křeslo pro člena komise z řad soudců hájíte tím, že právě oni dobře znají práci státních zástupců i to, zda jsou dobří manažeři. Mnohaletá praxe na státním zastupitelství (kterou máte za sebou ostatně i Vy) mě vede k opačnému závěru. Práce soudce a státního zástupce vykazuje poměrně zásadní odlišnosti, a to jak postavením v trestním řízení, tak vlastní náplní agendy. Soudce bez hluboké znalosti vnitřního chodu státního zastupitelství může jen velmi obtížně hodnotit manažerské kvality vedoucího státního zástupce, obdobně jako by takového hodnocení nebyl schopen státní zástupce ve vztahu k předsedovi soudu. Pouze připomínám, že členství soudců ve výběrových komisích odmítla i Soudcovská unie.

Jsem nucen konstatovat, že Vámi předložená novela zákona o státním zastupitelství se zcela rozešla s původně deklarovaným cílem, kterým bylo posílení jeho nezávislosti. Naopak představuje největší legislativní oslabení nezávislosti soustavy státního zastupitelství od přijetí zákona v roce 1993. Návrh tak jde např. i zcela proti smyslu zákona č. 14/2002 Sb., který novelizoval výrazným způsobem zákon o státním zastupitelství ve prospěch jeho nezávislosti, a který byl přijat za doby Vašeho působení jako nejvyšší státní zástupkyně.

Zásadním problémem je složení zmiňovaných výběrových komisí, pokud by do nich ministr spravedlnosti měl dosazovat většinu členů. Je třeba si uvědomit, že vedoucí státní zástupce má celou řadu pravomocí, především může podřízeným státním zástupcům udělovat závazné pokyny, jak postupovat v konkrétních trestních věcech. Novela tak může být velmi efektivním nástrojem, jak soustavu státního zastupitelství fakticky podřídit ministru spravedlnosti, který by pak prostřednictvím politického obsazování postů vedoucích státních zástupců mohl nepřímo ovlivňovat chod jednotlivých článků soustavy, tedy také to, kdo v této zemi bude nebo nebude trestně stíhán. Jinými slovy, po třiceti letech od revoluce vystavuje připravovaná novela zákona o státním zastupitelství tuto zemi nebezpečí, že o trestním stíhání osob nebude rozhodováno dle zákona, ale na základě politického přesvědčení aktuálně úřadujícího ministra. Naplnila by se tak Vaše slova o tom, že je v České republice možno objednat si trestní stíhání. Jsem dalek toho podsouvat Vám tyto ambice, nicméně je třeba si uvědomit, že zákon o státním zastupitelství je normou, jež bude soustavu formovat po desetiletí a legislativní normy je třeba vytvářet tak, aby nebyly zneužitelné v jakékoli době, jakýmkoli ministrem, jakýmikoli politickými představiteli. Ve světle těchto skutečností se nelze nepozastavit nad tím, že mezi prvními vedoucími státními zástupci, jimž funkce zanikne a jejichž nástupci mají být vybráni podle nového zákona, budou nejvyšší státní zástupce a vrchní státní zástupci, kteří budou následně navrhovat kandidáty do všech vedoucích funkcí v rámci soustavy státního zastupitelství. Bagatelizovat principiální námitky k navržené novele uplatněné Nejvyšším státním zastupitelstvím i Unií státních zástupců s tím, že si vedoucí státní zástupci chtějí udržet křesla, je demagogické.

V této souvislosti považuji za významné, že Rada vlády pro koordinaci boje s korupcí přijala 2. října usnesení, kterým doporučila vládě neschválit návrh novely zákona o státním zastupitelství a vrátit ho k přepracování, neboť posiluje zásahy exekutivy do fungování státního zastupitelství. Z Vaší strany jsem v návaznosti na toto usnesení, proti jehož schválení jste jako jediná hlasovala, zaregistroval pouze bagatelizaci role tohoto poradního vládního orgánu a pomluvu, že si nevyšší státní zástupce „oběhl neziskovky“. Návrh přitom nezískal podporu ani zástupců dalších ministerstev, kteří jsou též členy předmětné rady.

Vážená paní ministryně,

s ohledem na výše řečené apeluji, aby státní zastupitelství jako celek bylo hodnoceno na základě prokazatelných faktů o jeho činnosti, nikoli dojmů či zobecňování a zveličování jednotlivostí, byť byste je vnímala jako excesivní. Vaše paušální nepodložené výroky mohou oslabovat důvěru veřejnosti v celý justiční systém. Výše uvedené věcné argumenty dokládají, že státní zastupitelství v České republice je aktuálně ve velmi dobré kondici a není důvod k plošnému zpochybňování jeho práce či k oslabování jeho postavení v systému veřejné moci. To přirozeně neznamená, že není prostor pro kritickou debatu o dílčích problémech veřejné žaloby a o legislativních záměrech, ke které je Unie státních zástupců i nadále připravena.

Jan Lata
prezident Unie státních zástupců

Vážená paní
Mgr. Marie Benešová
ministryně spravedlnosti

Ministerstvo spravedlnosti
Vyšehradská 16