Etická komise neshledává nic závadného na užívání obecních bytů státními zástupci, pakliže jsou podmínky pro získání možnosti užívání bytu a podmínky samotného užívání bytu stanoveny pro státní zástupce stejně jako pro ostatní zájemce, včetně výše nájemného.
Pokud by státní zástupce v obecním bytě platil nižší nájem než jiní uživatelé obecních bytů, pak je taková skutečnost sama o sobě způsobilá vyvolat u veřejnosti pocit neoprávněného a nedůvodného zvýhodnění státního zástupců, čímž dochází k ohrožení důvěryhodnosti a prestiže státního zastupitelství.
Jakékoliv zvýhodnění státních zástupců oproti jiným občanům v závazkových vztazích, které jsou navíc podrobeny veřejné kontrole, je třeba vnímat jako přijetí neoprávněné výhody.
Odůvodnění:
Etická komise Unie státních zástupců ve složení Brigita Bilíková, Ivo Ištvan, Jan Jakovec, Petr Cigánek a Zdeněk Matula (dále jen Etická komise) se na základě podnětu Výkonného výboru Unie státních zástupců zabývala otázkou, zda je v souladu s pravidly profesní etiky[1] a § 24 zákona o státním zastupitelství užívání obecních bytů státními zástupci za nižší než tržní nájemné.
Společně s podnětem obdržela Etická komise soubor článků informujících o užívání městských bytů soudci a státními zástupci v Praze („Desítky soudců a žalobců v Praze bydlí za ceny pro chudé“ /www.seznamzpravy.cz/, „V pražských bytech pro chudé bydlí desítky soudců a žalobců“ /www.tyden.cz/, „Soudci platí magistrátu v Praze nájmy pro ,chudé´. Berou 100 tisíc měsíčně“ /www.blesk.cz/, „Plat státní zástupkyně, nájemné pro chudé, říká dokument“ /www.seznamzpravy.cz/, „Soudci v bytech pro chudinu“ /www.reflex.cz/, „Desítky soudců a žalobců v Praze bydlí za ceny pro chudé“ /www.helcom.cz/).
Tyto články informují o situaci v Praze, kde cca 60 soudců a státních zástupců užívá (z titulu své funkce) městské byty za nájemné, které má být nižší než tržní nájemné v daných lokalitách.
Etická komise zjišťovala právní základ tohoto stavu a zjistila, že přidělování bytů státním zástupcům, resp. prokurátorům, a představitelům dalších vybraných profesí (soudce, policista, hasič, pracovník ministerstva apod.) se odvíjí od zrušeného vládního nařízení č. 36/1969 Sb., kterým se stanoví další případy, kdy lze přidělit byt ve státním zájmu. Do tohoto nařízení byli novelou účinnou od roku 1970 (č. 88/1970 Sb.) začleněni i prokurátoři:
Čl. I
Se zřetelem na státní zájem lze kromě případů uvedených v § 20 odst. 1 zákona č. 41/1964 Sb. přidělit byt mimo pořadník:
- l) prokurátorům a vyšetřovatelům prokuratury na návrh generálního prokurátora, nemají-li v místě služebního zařazení nebo v blízkém okolí vlastní byt.
Obdobnou úpravu pak přijalo nařízení vlády č. 205/1990 Sb., kterým se stanoví další případy, kdy lze přidělit byt ve státním zájmu, zrušené v roce 1992 v souvislosti s velkou novelou občanského zákoníku:
§ 1
(1) Se zřetelem na státní zájem lze kromě případů uvedených v § 20 odst. 1 zákona přidělit byt mimo pořadník:
- e) prokurátorům a vyšetřovatelům prokuratury na návrh generálního prokurátora.
Etická komise není obeznámena s podobou aktuálně uzavřených nájemních smluv, o nichž je pojednáváno v uváděných článcích, ani s okolnostmi a podmínkami jejich uzavření. K položené otázce se tak může vyjádřit pouze obecně.
Při projednávání věci člen Etické komise Petr Cigánek zjistil svou možnou podjatost, neboť jím řízené státní zastupitelství je činné ve věci týkající se předložené problematiky, a proto Etická komise rozhodovala bez jeho přítomnosti. Nakonec dospěla k jednomyslnému závěru:
Pozice státního zástupce je vysoce prestižní a společensky odpovědná funkce, jejímuž významu v současné době odpovídá i její platové ohodnocení či statusové garance (např. možnost odvolání z funkce pouze v rámci kárného řízení). Toto významné postavení je spojeno s řadou omezení, která státní zástupce akceptoval při udělení souhlasu se svým jmenováním do funkce a která zasahují i do jeho osobního života. Státní zástupce je i ve svém osobním životě povinen vystříhat se všeho, co by mohlo ohrozit vážnost funkce státního zástupce nebo vážnost státního zastupitelství, a i při svých mimopracovních aktivitách si musí počínat tak, aby nezpochybňoval důvěryhodnost své osoby, ani důvěryhodnost státního zastupitelství.
K předmětné problematice je třeba uvést, že Etická komise neshledává nic závadného na užívání obecních bytů státními zástupci, pakliže jsou podmínky pro získání možnosti užívání bytu a podmínky samotného užívání bytu stanoveny pro státní zástupce stejně jako pro ostatní zájemce, včetně výše nájemného. Etická komise rovněž neshledává nic závadného na tom, pokud by výše tohoto nájemného – stanoveného obcí pro všechny uživatele obecních bytů – nedosáhla výše tzv. tržního nájemného, neboť určení výše nájemného je především právem pronajímatele. Jiná situace by nastala v případě, pokud by státní zástupci platili nižší nájemné než ostatní uživatelé obecních bytů.
Zatímco v době prokuratury a v počátcích fungování státního zastupitelství měla praxe přednostního přidělování bytů státním zástupcům své opodstatnění, zejména s ohledem na jejich neuspokojivé platové ohodnocení a potřebu zajistit řádné fungování této justiční složky, v současné době – při současných platech státních zástupců a s ohledem na situaci na trhu s byty (v souvislosti s deregulací nájemného) – neshledává Etická komise žádný důvod, aby státní zástupci z titulu své funkce požívali při uspokojování svých bytových potřeb nadstandardních výhod v podobě neodůvodněné přednosti při přidělování obecních bytů či slevy na nájemném v obecních bytech.
Naopak, pokud by státní zástupce v obecním bytě platil nižší nájem než jiní uživatelé obecních bytů, pak je taková skutečnost sama o sobě způsobilá vyvolat u veřejnosti pocit neoprávněného a nedůvodného zvýhodnění státních zástupců, čímž dochází k ohrožení důvěryhodnosti a prestiže státního zastupitelství. Není přitom rozhodné, pokud by o poskytnutí slevy státní zástupce nežádal a jednalo by se o iniciativu obce. Právě z důvodu ohrožení prestiže státního zastupitelství v důsledku toho, že státní zástupce přijme tuto výhodu slevy na nájmu, by takové jednání státního zástupce bylo eticky nepřijatelné. Jakékoliv zvýhodnění státních zástupců oproti jiným občanům v závazkových vztazích, které jsou navíc podrobeny veřejné kontrole, je třeba vnímat jako přijetí neoprávněné výhody.
V Praze dne 22. února 2019
Zdeněk Matula
předseda Etické komise
[1] Pravidla profesní etiky jsou konkretizována jednak v Kodexu profesionální etiky státního zástupce vydaném Nejvyšším státním zastupitelstvím, jednak též v Mravním kodexu Unie státních zástupců.
