Mezi populární právní mýty posledních let patří ten, že obecní zastupitelé jsou jednou nohou v kriminále. Mohou prý za to zdivočelí státní zástupci, kteří čekají na každé formální pochybení obecních představitelů, aby je pak stíhali a žalovali. Nejvyšší státní zastupitelství proto zpracovalo analýzu k trestné činnosti obecních zastupitelů za posledních pět let (viz www.nsz.cz), ze které vyplývají zajímavé údaje. V těchto věcech bylo za posledních pět let zahájeno 438 trestních řízení (jedno řízení může být vedeno ve vztahu k více osobám). Drtivá většina z nich (84 %) však skončila odložením ještě v tak zvané fázi prověřování, aniž by bylo zahájeno trestní stíhání konkrétní osoby. Více než tři čtvrtiny takto zahájených řízení přitom byla zahájena na základě trestních oznámení, která musí být (nejde-li zjevně o kverulantská podání) náležitě prověřena, k čemuž právě slouží úvodní fáze trestního řízení, již zmíněné prověřování, o níž se dotyčný „podezřelý“ vůbec nemusí dozvědět a jeho život tak zpravidla neovlivňuje.
Trestní stíhání pak bylo zahájeno v 56 věcech. To již musí policie dospět k závěru, že je dána vysoká míra podezření, že konkrétní osoba spáchala trestný čin, o čemž je vyrozuměna usnesením o zahájení trestního stíhání. Trestní řízení se tak posouvá do další fáze, zvané vyšetřování, které zpravidla končí podáním obžaloby státním zástupcem. Ta však není odsuzujícím rozsudkem, ale jakýmsi návrhem, aby věc projednal soud. Za sledované období byla podána obžaloba na 91 osob. Při počtu 60.000 obecních zastupitelů je tedy během volebního období žalován jeden zastupitel z osmi set. Riziko trestního stíhání člena obecního zastupitelstva se tak jeví více než zanedbatelné a daleko vyšší je riziko infarktu utrpěného při jednání se spoluobčany.
Z těchto 91 žalovaných osob pak bylo odsouzeno 33 osob, 43 jich bylo zproštěno (mnohdy až v důsledku zásahu odvolacího soudu, který zrušil předchozí odsuzující rozsudek prvoinstančního soudu), u 13 osob soud zjistil, že jejich trestní stíhání je promlčeno, o 3 rozhodl tzv. odklonem (jednalo se o méně závažnou trestnou činnost, ke které se obvinění doznali, takže nebylo nutno rozhodovat o vině a trestu) a u 2 věc postoupil přestupkovému orgánu (skutek obvinění spáchali, tento však není trestným činem, ale mohl by být posouzen jako přestupek). Počet zproštění je skutečně nadprůměrně vysoký, což je ale u takto specifické trestné činnosti, která dříve takřka nebyla postihována a dosud není dostatečně vyjudikována, pochopitelné. Významný je též počet případů, kdy soud dospěl k závěru, že obviněný spáchal trestný čin, ale tento je promlčen, což může být odůvodněno odlišným názorem na právní kvalifikaci žalovaného jednání. Naprosto však nemohu souhlasit s interpretací podanou advokátem Petrem Tomanem, že „60 % zastupitelů bylo obžalováno nedůvodně“ (blog na webu Česká justice z 22. 7. 2018) či europoslancem a právníkem Stanislavem Polčákem, že tito lidé „jsou roky vláčeni po soudech neoprávněně“ (TZ hnutí STAN z 20. 7. 2018).
A tím se dostáváme k druhému právnímu mýtu, bohužel tradovanému i řadou právníků, a sice že pokud obžalovaný nebyl finálně odsouzen, pak celé jeho trestní stíhání bylo nedůvodné ba nezákonné. Důkazní požadavky na podání obžaloby a vynesení odsuzujícího rozsudku se však významně liší. Státní zástupce je povinen v případě pochybností, zda je dotyčný vinen či nikoliv, podat obžalobu a pokud se tyto pochybnosti nepodaří rozptýlit před soudem, je tento povinen obžalovaného zprostit. To samozřejmě neznamená, že státní zástupce má žalovat „vše, co se pohne“, ale pokud jsou dvě skupiny relevantních důkazů, jedna svědčící o vině, druhá o nevině a další dokazování provádět nelze, pak je mu zákonem uložena povinnost obžalobu podat. Finální rozhodnutí pak leží na soudu. Mohou se samozřejmě vyskytnout nedostatečně odůvodněné obžaloby, v nichž státní zástupce pominul námitky obhajoby, jež následně byly důvodem zproštění, ale dávat rovnítko mezi zproštěnou a nedůvodnou obžalobou svědčí o neznalosti základních principů trestního řízení. Státní zástupce je povinen stíhat a žalovat i dubiózní případy, přičemž pokud by žaloval pouze „na jistotu“, mohly by důvodnému trestnímu postihu uniknout i závažné případy, jen kvůli jejich komplikovanosti či právní nejasnosti.
Jan Lata
prezident Unie státních zástupců
Text vyšel v Lidových novinách dne 6. srpna 2018
